Přidat odpověď
Pawllo, jistě že to dokážu pochopit, ale když to dělám, pak si obvykle nestěžuju.
Padám na hubu dobrovolně, nebo nastolím heslo "když nemůžu, tak nemusím", já to občas ještě dovedu k dokonalosti "když nechci, tak nemusím", ale to už považuju za velmi občasný luxus.
Přijala jsem něco za své a s tím se peru, jak to jen jde. Kdyby ne, vždycky můžu hodit zpátečku, uhnout jinam, jít jinudy - pro tento účel si vždycky nechávám rezervy, otevřená vrátka a s nějakou vlastní slabostí počítám.
Předchozí