Já zakladatelku/resp. její známou docela chápu. Mám hodně příkladů ve svém okolí, kdy se ženy vzdaly svých vlastních zájmů a pečovaly o dítě, domácnost, manžela, velmi často o velký dům a k tomu ještě zahradu... v té době jejich manželpracovalod nevidím do nevidím a k tomu třeba ještě stavěli celá rodina dům - prácě měly ty ženy tolik, že padaly na hubu už z toho a úplně jim chyběl vlastní volný čas pro sebe. Naučily se slevovat ze svých přání, oželet koníčky, které do té doby měly a středobodem jejich světa se stalo dítě (a pak třeba druhé, třetí).

A jak děti odrostly, tyhle ženy už nedokázaly navázat někde tam, kde byly před narozením dítěte - zaměstnání, koníčky, společnost, kamarádky. Teď si zoufale hledají celý den práci (byť už jsou třeba i v důchodu), protože si neumějí vyhradit volý čas pro sebe, jako by pořád musely pracovat a sezení u knížky jako by bylo známkou lenosti... Pár takových znám a je mi jich hrozně líto - ale pomoci se jim asi nedá