no diskuse se zajímavě zvrhnula

k Ecim - myslím, že děti třeba prodavačky, co si nemohla uzpůsobit pracovní dobu na zkrácené úvazky dle sebe a dětí jednou ocení spíš když měly matku v domácnosti, měla čas na jejich potřeby, popovídat si s nimi, než matku, co dělala dvanáctky v hypru a stejně z toho kulový měla

co se týká "na všechno je času dost", tak to si člověk může říkat v pětatřiceti, protože si nedovede často představit, jak to bude vypadat v pětapadesáti, znám spoustu žen v tomhle věku, které jsou dost zklamané z toho, jak moc jim ubyla energie a jak málo toho zvládnou v porovnání s dřívějškem, plus někdy mají dost velké obtíže v přechodu, někdy i jiné obtíže a většinou jsou rádi, že si udrží vůbec nějakou práci, natož aby svévolně o vlastní vůli začínaly - novou kariéru - tolik k tomu "na všechno je vždy času dost"

no a co se týká toho, kdo má větší možnosti než jiný - znám třeba tři holčiny, které začaly s miminem cvičit poměrně revoluční metodu na hubnutí, chodily na to tak 4x týdně, sundaly do roka 20-30 kilo, následně se staly cvičitelkami téhož, vedou i dopolední hodiny, mají dvouleté dítě, hlídá maminka, při frekvenci 5x týdně dopodledne dvě, tři hodiny času /hodina cvičení a čas strávený kolem toho/ by se jim fakt finančně hlídání nerentovalo - nicméně takto zabily dvě mouchy jednou ranou, zhubly, dostaly se do kondice a dneska si jí udržují, hodí jim to i nějakou tu kačku a časem možná po MD budou působit coby trenérky i dál na vyšší úvazek - takže i to pracovní uplatnění z toho může být

kde by byly bez babiček, platit si 5x týdně dopoledne hlídání

takže asi tak, nejdůležitější postřehy, které mě k tomu napadly