Přidat odpověď
Spadla, mě lidský přístup nechybí. Sama doufám, že aspoň jedno z mých dětí bude bydlet poblíž a já budu moct být s nějakým vnoučete.
Každopádně, žiješ třeba jinak než já. POkud vím, žiješ s prarodiči svých dětí a jsi zvyklá, že je kdykoliv pohlídají. Nebo nevím, jak přesně to u vás funguje.
Tady nejde jen o to, že děda chce být s dítětem. Tady jde o pravidelnou fomu výpomoci, kterou by měl děda nezištně poskytovat "mladým". Pravidelně, bez nároku na vlastní čas. Čekáš, že všichni důchodci se nudí a nemají do čeho píchnout a vrcholem dne pro ně je vyjít ve stanovený čas z domu a vyzvednou vnouče ne kvůli vnoučeti, ale proto, že to potřebují jeho rodiče? Že nebude moct říct, zítra mi to nevyhovuje?
Ano, vypomáhat si vzájemně je krásná myšlenka, ale ruku na srdce, od babiček a dědů se toho čeká mnohem víc, než dostávají, musí hlídat, zadarmo a ješě u toho být nadšení. Jinak jsou to baby a dědci a nic jim nedáme. Tohle tu zaznívá a z toho je zas úzko mě.
Předchozí