Ivo, ono asi tak - Indiáni mají takové přísloví, že se nemá soudit druhý člověk, pokud jsi nechodil aspoň den v jeho mokasínech.

Může být, že ti, co tvrdí, jak to mají vyřešené, že je všechno jen otázka motivace a vůle, kdyby chodili třeba den v tvých mokasínech /myšleno v tvé kůži, za stejných podmínek, okolností okolo, stejného počtu dětí/, nedokázali by víc než ty.

Já se taky kdysi nechávala oslnit zdánlivými schopnostmi druhých - ale stačilo začít víc pozorovat, jak to má kdo zařízeno, víc poslouchat co je za různými proklamacemi a najednou jsem viděla dost věcí jinak.

Už jsem tu popisovala třeba ty holky cvičitelky, teď mi napadá další jiná holka- obdivovala jsem,jak má perfekt postavu, vždy vystajlovaná - do té doby, než mi kamarádka, která bydlí s její matkou v baráku neosvětlila, že její dítě tráví u babičky spousty času /takže ona fitko apod./. Samozřejmě ale když jí vidí nezúčastněný člověk, musí obdivovat, jak ona vždy usměvavá, upravená, velice reprezentativně vypadající - a říká si "klobouk dolů, jak ona to dělá???". No dělá - zatímco dítě jí venčí babička, ona se věnuje sobě.

I na internetu jsem potkala některé takové, co se prezentovaly jako matky roku. Jim NIKDO, ale vůbec NIKDO nepomáhal. No, realita byla dost jiná, čistě náhodou se třeba dotyčná podřekla, že svůj nástup do práce řešila odvozem dětí k babičce /každý den ráno/, která se už postarala o expedici dětí do školek a škol, jejich snídani, svačinu, matka jen děti vyložila a odjela do procesu. Ono pak i to údajné předchozí "já sama-samička" vypadalo ne zrovna uvěřitelně.

Zkušenost mě naučila, že u velké části lidí, co se tváří jako superschopní, je "něco za tím". Ono den má totiž jen 24 hodin pro každého a je omezená zásobárna energie. Dá rozum, že když mám dělat jednu věc, nemůžu jich stejně kvalitně dělat x.