U nás uklízí a vaří můj muž, já jen, když musím .

Ne že by mě moje práce nebavila, naopak, stýská se mi po ní....ale když to vezmu do důsledků, je to spíš luxus, který si v tuto chvíli nemůžu dovolit .

Jsem žena v domácnosti, ale rozhodně nejsem pořád jen doma. Když jsem, tak většinou spím nebo krafu tady, což je pro mě kompenzace kontaktů naživo...Ale s těma jsem byla naštíru i v zaměstnání (v budově, kde se pohybovalo 50 dospělých a 500 dětí), protože on při práci nějak nikdo nemá čas na to pokecat, odpoledne každý honí "to svoje", večer padne.....Takže co do kontaktů s lidmi jsem teď na tom také lépe....