Ano - a rozhodně bych se nenudila, dál bych "pracovala" na materiálech pro dysfatické děti, věnovala bych se zahradě, domácnosti a dětem. Studovala bych spec. pedagogiku ,abych až děti odrostou mohla v tomto oboru pracovat. Vůbec bych teď na místě věděla co bych chtěla dělat a co určitě, když budu zase pracovat na plný úvazek dělat nebudu moct.
A to se považuji spíš za aktivní pracovní typ, vystudovala jsem VŠ a v práci jsem byla celkem úspěšná,pracovala jsem i dost intenzivně při prvním synovi. Ale moje priority se změnily, částečně i tím ,že syn má těžkou vývojovou vadu. A já jsem se teď naučila spoustu nových věcí,které nesouvisí s mým původním oborem. Ale jsou pro mne zajímavé, bohužel jsou naprosto nevýdělečné - spíš taková charita.
Rozhodně se doma neplácám od ničeho k ničemu, netrávím čas jenom vyvařováním a uklízením a na hřišti nesedím a nenudím se. Klidně si vezmu na krk i ostatní děti,pokud o to stojí a děláme něco zábavného. Ráda se aktivně zapojím i ve školce,když je to potřeba - tak proč ne v budoucnu ve škole. Rozhodně si nemyslím,že můj čas strávený s dětmi je ztracený a bez výsledku, naopak.