Moje babička byla v domácnosti. Měla 4 dcery, všechny vystudovaly vysokou (jedna byla moje máma) a to dvě těžké vysoké, a všechny to dělaly jinak, než jejich maminka.
Maminka se ale těšila neobyčejné úcty a pomoci naprosto všech, nikdy to, že byla doma, nebylo degradováno - jen to prostě dcery v jiné době a s jinou povahou dělaly jinak, to je celé.

maminka mého tatínka byla typická vesnická žena, která jen dřela a dřela, zaměstnání a hospodářství a 5 dětí a manžel, a zemřela sedřená bez větší úcty, protože od ženy se čeká, že bude údernice, dělala jen to, co byla ejí povinnost prý. Že i manžel bil bylo taky v pořádku, ženská se má srovnat, když chce mít chvilku klid.

Celé je to o výchově a fakt se propadnu, jestli některé z mých dětí bude koukat skrz prsty na kohokoliv, kdo žije jinak, než oni (pokud pochopitelně nebude žít a pracovat mimo zákon, to je jiná liga)