Jak jsem dodala v dalších příspěvcích, u nás to tak nějak vychází z toho, jaká je u nás situace Jinak já byla před dětmi kariérista jako hrom... jenže já vidím, jak rychle mi děti rostou a celkově vidím, jak rychle život letí a nechci prostě přijít o dětství resp. o dobu, kdy o mě stojí. Když jsem doma, tak můžu vařit zdravěji, můžu péct, můžu děti hned jak to jde vyvézt ven z města do lesa... Myslím, že když půjdu až za pár let do práce, tak v té době už budou děti tak velké, že budou rády, že doma nejsem - teď bych jim tu chyběla. Ale jak píšu, třeba za pár měsíců už budu někde v práci... řídím se heslem "nikdy neříkej nikdy" - dnes je to takhle, zítra může být úplně jinak, protože se změní podmínky, okolnosti...