Spadla, to fakt vypadá, že si ráda na někom smlsnu? No, asi vypadá... ale fakt ne, ono to někdy vyznívá jinak, než jsem zamýšlela - když si po sobě někdy něco čtu, jsem sama překvapená

Jinak já souhlasím s ostatními, zvlášť s osledními příspěvky... Šešule, to je fakt malými dětmi. Já byla kolem 2. roku nejmladší naprosto vyhořelá, zničená, ztloustla jsem, má pasivita a depka dosáhla vrcholu (a dost velkou roli hrálo i časté kojení, já svou dvouletku kojila ještě tak 15x denně) a říkala jsem si, že další rok doma už asi nepřežiju. Na mém fyzickém zdraví se to podepsalo, nikdy jsem nebývala nemocná - a najednou mě kdeco sejmulo.
Přežila jsem Je mi fajn, zase dost čtu, vzdělávám se (ne ve vystudovaném oboru, mám zájem o jiné), zhubla jsem, cítím se docela v kondici, jak tělesné, tak duševní - a ano, užívám si chvíli skutečné samoty, že doma dopoledne není fakt NIKDO
Děti jsou ve školce jen dopoledne, odpoledně chtějí být se mnou, a já práci na půlúvazku zatím nenašla (ono jich moc není, většina je původní zkrácený, ale najít hned práci jen na 3 hodiny třeba - scifi.
Někdy zahálím, většinou ne.