Ahoj, kde berete takovy ten vnitrni klid, ze vse co je potreba se zvladne? Pamatuju si moji babicku, ktera vse co bylo potreba, tak delala s klidem, pokojem a tak jakoby nad veci, zadne zmatkovani, sileni a stres. Presne stejne se chova moje tchynka (je ted ve stejnem veku jako tehdy moje babicka). Pracuje s rozvahou. Ale klidne si sedne a lusti krizovku, vi, ze pak zase makne.

Ja ted mam pocit, ze nemam sanci zvladnout to co je pred nama. Ritime se do neznama, je na me cela byrokracie. A nejsem schopna mit Vanoce bez cukrovi. Nevim co delat driv, jestli balit nebo delat testa. Nevim kde na vanoce budeme, v novem nebo ve starem dome. Nevim kdy a kde shanet stromek.

Mam takovy stav, ze je toho potreba udelat tolik, vse lezi na mych bedrech a me to az paralyzuje. Takze misto, abych zabrala na jednom konci, tak solicham vsechno a mam pocit, ze se nedeje nic. Aspon teda nic neni dostatecne videt. Jak se rozhodujete cim zacit? Nebo delate ode vseho kousek a nakonec je hotove vse?

Nejak nevim kudy kam. Potrebovala bych nabrat vnitrni klid, rozvahu a jistotu. Nebo se aspon rozhodnout, jestli balit nebo pect. Testa jsou v lednici, ale zase dve chybej, nic neni dotazene do konce.