Když se dostranu do stavu podobného tvému, což pro mne zase neníá takový problém - tzn. když si řeknu "musím..a musím...a ještě tohle ..." a když to mám nastavené, že "budu spokojená, jen kdyř stihnu...a dodělám....a zvládnu" ...tak nejsem spokojená a v pohodě nikdy.
Když se mi podaří tohle ovládnout, a mám dost sebekázně na to, abych se dostala do rozpoložení "budu sppkojená nezávisle na tom, co zvládnu" a "tak to holt nebude podle mých představ, hlavně, že jsme spokojení", tak mám k tý vnitřní rovnováze dost blízko.