Ecim, já nevycházím ze svých frustrací a projekcí, ale toho, jaké skutečně moje děti jsou. Ty moje mají mnohem vyšší potřebu jakéhokoliv kontaktu a společnosti než já (možná mi je podobný prvorozený syn, ten je rád, když je jednou za rok nemocný a je doma bez svých sourozenců a já si ho taky nevšímám ).
Ale pokud budou chtít být doma sami, já ta, kdo jim bude překážet, skoro určitě nebudu. Ovšem oni jsou 3, jsem zvědavá, jak si to pořeší
Ale budou mít každý svůj malý pokoj, kde si mohou být zalezlí a sami do aleluja. Ať budu v přízemí s knížkou, nebo budovat kapitalismus v kanceláři.
Už aby to bylo, zatím jsou mi stále za zadkem a dlouho nevydrží v patře, kde nejsem