Zase mi mluvíš z duše!
Jak pak můžeme chtít ze svých dětí vychovat pracovité lidi, když bychom sami dělali celý život jenom to co chceme?
Já prostě beru jako přirozenou součást života, že musím někdy dělat něco co se mi úplně nelíbí. Taky teď dřepím v práci a nebaví mě to tu. Ale to prostě k životu patří.

Je hrozná doba. 20 let se nám společnost snaží vymývat mozky o tom, jaká máme práva, co všechno můžeme a tak rádi zapomínáme na to, co musíme, jaké jsou naše povinnosti v nejširším slova smyslu. Jenom v současný pokřivený době máme pocit, že máme právo dělat jen a pouze to co se nám líbí a když to nejde, tak jsme frustrovaní, jak je hrozný, že musíme udělat to či ono.

Nikdy nikdo v žádné době ani muži ani ženy nikdy nedělali jenom to co chtěli a nikdy to tak ani být nemůže!

Myslím, že naše babičky by nám záviděly