Nadpis berte s nadsázkou. Nicméně nedávno jsme se se známou bavily o svém dětství/raném mládí a obě jsme se shodly na tom, že si z té doby fakt nepamatujeme scény tehdejších batolat ve věku, kterému se dnes říká "období vzdoru". A které je dnes naprosto normální a nikdo se nad tím moc nepozastavuje.
Abnormalitou je spíš hodné, neprosazující se dítě.

Čím myslíte, že to bylo/je?

Tím, že kdysi s dětmi "nikdo nedělal žádné štráchy?", děti byly spíš takový vedlejší produkt života, ale nikdo z nich nebyl na rozdíl od dneška tzv. poprděný. Dneska jsou děti středobodem rodiny, jakýmsi sluncem, kolem kterého obíhají planetky-rodiče.

Paradoxně čím míń jsou dnešní děti omezované a cepované, tím větší výchovné potíže dělají.

V čem si myslíte, že to je? Kultem dítěte, kdy dítě už od mimina cítí, že je "malý bůh" /což z naší generace byl takhle fakt brán málokdo/. Nebo podvědomě nasávají dravou atmosféru doby s tím, že dneska se člověk musí prosadit především sebe atd...

???????