Valkýro, to není o "osobnosti", to je prostě o temperamentu dítěte na jedné straně a taky o soudnosti rodičů na straně druhé. Já jsem byla flegmatický introvert, takže scény jsem velké nedělala nikdy. Někdo má děcka živější, někdo méně, no.
A na druhé straně, znám hodně rodičů, kteří mají plnou hubu řečí o tom, jak je jejich dítě divoké až hyperaktivní a vlastně nezvladatelné a při osobním kontaktu člověk zjistí, že je to dítě úplně normální až klidnější, jedinej problém třeba je v nereálných očekáváních rodičlů, kteří si myslí, že čtyřleťák vydrží dvě hodiny sedět nebo si způsobně hrát.
Fakt jsem v životě zatím osobně potkala jen jedno dítě, které bylo opravdu hodně náročné, zbytek byl tak normál a průměr (do toho počítám i ty znuděné uřvance v supermarketech, protože to je prostě pochopitelná reakce na ten nakupovací opruz), akorát rodiče to různě intenzivně prožívali a řešili.