Moje děti mají na chalupě fiktivní veverku. No - dcera už to teda jenom hraje, kvůli mladšímu bráchovi.
Vymyslel ji můj táta, veverka se jmenuje Rorejs a má ženu a děti (Rorejsata). Nosí dětem do skříňky v noze starého stolu malé dobroty (žvýkačku, miničokoládu). A v zimě, když odjedeme, tak se do chalupy nastěhují a bydlí tam. V noci, když tam děti jsou, tak je chodí hlídat. A děti jim dávají na zahradu oříšky.

Když táta umřel, tak jsme dětem řekli, že veverky už asi nepřijdou, že byly "dědovi". Děti ale tak hrozně plakaly a na zahradě je volali a prosily je, aby se vrátly "aspoň ony", že jsme ve hře pokračovali a pokračujeme do teď.

A syn má ještě vánoční skřítky. Těší se, že už brzy začnou chodit po venku a chystat Vánoce. Dává jim za okno mlíčko a před spaním si s nima povídá.