K článku o nalezených dětech s "alternativními rodiči" - v diskuzi pod (na aktuálně) se hodně řešilo, že do dnešní doby může dítě přivést jen bezohledný člověk a překvapilo mě, jak moc ostatní souhlasili a přidávali svoje poznámky podobného ražení.

Já sama jsem děti nechtěla; bylo mi už přes třicet a to jsem se cítila dostatečně zralá, aby to nebyly jen "řeči" - a tento svět a jeho uspořádání bylo hlavním důvodem, pak taky nedůvěra v sebe samotnou, plus další nějaké osobní důvody. Z toho jsem při zjištění těhotenství měla peklo v hlavě (za trest jsem si první měsíce pěkně vyžrala, prozvracela jsem tři měsíce a shodila 4kg na 48, no hrůza! v dalších jsem to dohnala), ale potrat nepadal do úvahy, morálně bych to nedala a manžel dítě hrozně chtěl, on byl šťastný. Tehdy jsme to hodně řešily s mamkou, bála jsem se, že to dítě budu nenávidět a obviňovat je.. no hrůza. Později jsem ho ale začala v sobě cítit, zdálo se mi o něm, jak roste, jak si tam plave ( ), jak držím jeho malou ručku, nebo jak je už velký chlap a něco mi opraví.. Hrozně jsem se bála porodu; nakonec jsem u něj vlastně ani nebyla (rychlocísař v 26tt, když jsem se šla zeptat, aby mi dali něco přes víkend, že mě bolí záda) a teď je to moje největší štěstí.

A nejen to. To, jak s ním žiju, jak přispívám k jeho vývoji a rozvoji, mě naplňuje, dává mi to smysl. Ale i tak mě pořád ještě napadá, že jsem ho přivedla do této doby - ne jako bezohlednost (která doba by byla lepší?), ale jako popud pracovat hlavně na sobě, abych byla schopna mu pomáhat a stát při něm (jako moje zlatá maminka při mě).

Takže je bezohledné mít dnes děti nebo to jen poukazuje na neschopnost některých jedinců přizpůsobit se, něco obětovat (za velký zisk, který jsem taky neviděla nebo nechtěla vidět)? To vyjádření mě naštvalo a proto se vás ptám, co je podle vás ve vztahu k početí dítěte bezohledné?

Můj doktor tehdy říkal - plánované rodičovství je nesmysl, vždycky najdete důvod, proč ne teď a nedojde na to třeba nikdy..