Děti, co vím, tak nikoho virtuálního ani fiktivního nemají. Ale oni se maj navzájem a někdy se maj navzájem i plný zuby, takže další osoby si nevymýšlejí

Já taky ne. Já sice sama byla, ale dost ráda. Spíš jsem svou osobu zasazovala skoro do všech příběhů, které jsem četla či viděla a zaujaly mě, a to do dost pokročilého věku (ještě v pubertě) . Byla jsem pochopitelně ještě chytřejší, hezčí a šikovnější, než reálný hrdina z toho příběhu... s tím jsem si dost vystačila a zabavila se na dlouho