Tak jsem si zase po dlouhé době naběhla. Starší dcera (5let) mě zase vytočila doběla... 100x denně jí říkám, ať po sobě uklízí hračky, protože pak po bytě skáču jako laňka a ona nic (sluch má přitom v pořádku), no včera si laskavě uklidila svoji sbírku zvířátek (pet shop nebo co to je) a suše konstatovala, že jí jeden chybí a nemůže ho najít, jestli nevím, kde je, no tak nevybrala si holka zrovna dobrou dobu, a já vybuchla , že nevím a ať hokouká najít, že jestli ho nenajde tak už nikdy nic takového nedostane.... No chvíli (ale fakt chvíli) hledala a nenašlam, pak se zabavila jinak... Neřešila jsem do až do večera, kdy jsem vytáhla krabici s dárky na Vánoce, že je pomalu začnu balit. No a co jsem nenašla, nové balení "petšopáků", co jsem jí koupila někdy v létě ve výprodeji a zapomněla na to.... jenže co teď, když jsem jí řekla, že pokud nenajde toho chybějícího nebude, nikdy tyhle zvířátka už nedostane... Když dostane budu za lhářku a uklízet se nenaučí, když nedostane budu si s nimi asi hrát sama Už jsem prolezla celý byt, že se kouknu a třeba ho někam podstrčím, aby ho jako našla jenže milé zvířátko nikde není ani na mmb se nedá sehnat Připadám si jako de..l, už podezřívám i psa venku, že ho sežral.... Proč se všechno obrátí vždycky proti mě