Jitu, znáš tu bajku o slepcích, kteří přišli ke slonovi, kterého do té doby neznali? (jsou různé verze, ale podstata je stejná) Podle této bajky jeden ze slepců, který držel slonovu nohu, tvrdil, že slon je podobný pilíři; druhý, který držel zvíře za ocas, řekl, že slon je jako lano; další, který byl po slonově boku tvrdil, že slon je jako zeď; zatímco zbývající tři, kteří ohmatávali slonovo ucho, chobot a kel, tvrdili stejně rozhodně, že slon je jako plachta, hadice či kopí.

Ten slon je pravda. My jsme ti slepci - každý si osaháváme jen kousek a vykládáme si ho podle své zkušenosti. Pravda je celek. Spousta lidí trvá na tom svém kousku a další spousta lidí se k nim přidává, aniž by sama slona vůbec ohmatala. K pravdě se blížíme v průběhu celého života, někdo víc, někdo míň. Čím méně "stádního myšlení", jak napsala Nana, tím spíš se k té pravdě přiblížíme... Ale jak já věřím, celou pravdu poznáme až po skončení života - což už je pro tebe nestravitelné