Pořad jsem neviděla, spíš obecně... já si myslím, že je normální občas se cítit vyšťaveně, občas se cítit tak, že tě dětské otázky obtěžují nebo vytáčejí... ale myslím si taky, že by to člověk NIKDY neměl říct před tím dítětem, protože všechno tohle je v podstatě MŮJ problém (jsem podrážděná, když jsem unavená, něco se mi nedaří atd.) a myslím, že docela stačí, že moje děti se mnou v tomto stavu musí vydržet. Určitě bych nechtěla, aby si to (mylně) vyložily tak, že za to můžou ony.