To tedy rozhodně nemám. Před dětmi jsem žila krásný a pestrý život, ale s dětmi je ještě mnohem krásnější a pestřejší, i když to má i své stinné stránky - třeba stres v době, kdy jsou děti nemocné, chvíle, kdy jsem s dětmi sama, třeba mi není dobře, ale musím se o ně postarat... Ale v mnoha ohledech se teď cítím šťastnější a vyrovnanější, protože mateřství bylo to, po čem jsem v životě nejvíce toužila. Což ovšem neznamená, že si z něj míním udělat modlu a jedinou životní náplň.

Na film jsem se nedívala, akorát bych se na*rala. Netvrdím, že rodičovství je jediný způsob, jak se v životě realizovat, a že je to permanentní procházka růžovým sadem. Ale pokud o dětech někdo mluví takhle, tak ať jde do p****e a raději si žádné nepořizuje. A s argumentem "nikdy nic nemůžu, nemám žádný volný čas" ať táhne každý také někam, když se chce, tak se v drtivé většině případů aspoň trochu něco dělat dá.