"jasně je to normální pocit, ale říkat to do kamery, před dětma mi nepřijde normální, co ty děti?jak jim musí být když to slyší????Myslíš že to nevnímají, podle mě si z toho vezmou jen to, že je nikdo nemá rád a že se neměli narodit a to vnich nadělá dle mého paseku!"

Já jsem tenhle pocit jako dítě mívala často, ani ne tak za sebe, ale jako za jiné děti. Jednou jsem asi jako šestiletá plakala, když jsem vyslechla rozhovor ve stylu "a jéje, ono se jim teď má narodit dítě, no to to pěkně podělali" (tuším, že to byli studující rodiče nebo tak něco). Bylo mi toho dítěte líto.