Monty, to chápu, já si to vědomně taky neužívala v tom smyslu povznášení, na to jsem až moc přízemní bytost, já mám ty mateřské pudy spíš poněkud přesmyknuté do jištění a ochrany.
V životě by mě ovšem nenapadlo, že mi dítě zničilo život, nebo jiná lidská bytost v mém okolí, to si spíš ničíme sami nepřijetím něčeho, v tomto případě určitých omezení možnosti rozletu jinde, ale to je něco, co pro mě až moc logicky vyplývá z věci samotné, než abych si dovolila nad tím oběcně fňukat.

Samozřejmě je dovoleno kvílet nad nevhod pokakanou poslední plínou, to zase jo.