Jo, to znám. Obvykle se nemůžu udržet. Jednu dobu jsem si kvůli tomu začala připadat jako brouk Pytlík - všechno vím, všechno znám ;-)
Tak si radši už dávám pozor a cizím neříkám nic, známým podle vztahu a situace. (Obvykle si po akci jen vzpomenu na přísloví "házet perly sviním".)
A sama jsem úplně běsná, pokud někdo dává nevyžádané ale přitom zcestné rady mě. Tedy ne ty podložené jako dává Elií, ale třeba: proč nedám brečícímu pár měsíčnímu kojenci čaj, aby zmlknul, že ona to pro vnoučka má (paní měla štěstí, že to poradila mojí mamce, říct to v tu chvíli mě, asi bych jí kopla a vysvětlila, že kojenec do půl roku jiné tekutiny ani jídlo kromě mateřského mlíka nepotřebuje; nebo rady o kojení a stravě od generace mamky, kdy se kojilo tak do šestinedělí a v měsíci se dávaly dětem ovocné šťávy a polívky. Grrrrr).