Pro mě je hrozná ta bezmoc. Že sice i můžeš poradit, ale UB matka stejně "škodí" dál.
Jak jsem celý život dělala ARO/JIP, tak prostě jedeš guidelines, něco vlastní tvorby, ale děláš v zásadě to, co je pro dítě v tu chvíli nejlepší. Na RD jsem semo tamo docházela na obvod a to jsem špatně snášela. Nechci, aby to vyznělo blbě, že mám patent na rozum. Je mi jasné, že je k danému cíli vždy vede několik cest, ale některé jsou prokazatelně slepé uličky. A jsou věci v medicíně, které jsou jasně dané, jiné jsou diskutovatelné. Ale z některých rodičů (tedy zvláště matek) mě jímalo čiré zoufalství a těch dětí mi bylo fakt líto. Ale co naděláš, jejich dítě, jejich zodpovědnost . Někdy už se mi ani nechtělo radit, jak mám správně v popisu práce.