Angrešt,

jako na udílení nevyžádaných rad, tudíž jako věc nežádoucí.

Pokud mě o tu radu někdo požádá, tak mu ji ráda poskytnu. Pokud nepožádá, nechť si to dělá po svém, je to jeho odpovědnost (a případně jeho škoda) a mně do toho nic není.

Problém není v tom, že bych si myslela, že poznatky v mém oboru nemají platnost (i když není nijak exaktní a spousta věcí v něm je minimálně sporných), ale v tom, že si myslím, že to prostě není moje záležitost (a nevyžádané rady sama nemám ráda, byť by třeba měly i pravdu).