Ahojky holky, jdu na chvilku za váma. Nějak mi není nejlépe po duši, mám toho nějak dost. Manžel furt pryč, chápu to, je to důležité, ale pro mne náročné. Dneska jsem se moc nevyspala, měla jsem u sebe obě děti a nebyl to rozumný nápad, jakmile začal malý houkat, hned jsem ho odnášela, aby nevzbudil Soňu, jindy bych normálně jen vystrčila nohu z postele a pohoupala ho a on by zas zabral a já taky (zaplaťpánbůh za houpací postýlku). Takhle jsem kvůli Soně hned vstávala a malýho odnášela vedle, tak jsme se nevyspali. Pak jsem měla docela hodně práce, o bordelu kolem sebe ani nemluvím, dělám, že to nevidím.
Soňa mi přišla ze školy bez zlaté náušnice, nejdřív dostala nařezáno, pak jsem se dozvěděla, jak to celé bylo a bylo mi to moc líto. Náušnice se jí zamotala do mikiny, tak jí nějaká starší holčina pomohla jí sundat. Soňa šla za učitelkou, aby jí na to dala nějakou krabičku nebo něco, aby to neztratila. Učitelka jí řekla, že nic nemá, že si to má dát do penálu. Je vcelku jasný, jak to skončilo, náušnice nikde, prohledali jsme penál, tašku 1000x, pak jsem volala do školy, tam prohledali třídy, kde malá byla, šatny, zkrátka nenašla se. Vím, že učitelka tam má dětí hodně, vím, že je to nad rámec jejích povinností, ale kdyby doprčic si udělala minutku a tu náušnici jí píchla zpátky do ucha, nemusela jsem s tím strávit hodinu hledáním a další lidi, co pak prohledávali školu... A o pláči, když Sonina zjistila, že naušnice není, ani nemluvím. Teď jsem vyhrabala staré, co nosila jako miminko, tak je má, ale samozřejmě jsou jí malé. Domluvili jsme se, že si o ně napíše Ježíškoci a uvidíme, jak to dopadne.
A nakonec vytáhla notýsek, že mají ve škole vši, super, až je chytne do jejích hustých vlasů, máme o zábavu postaráno... Zatím je nemá, ale já se tu od tý doby drbu jak šílenec (psychika je mocná čarodějka
Tak byl ten den tak záživný, až jsem z toho teď dostala menzes