Moc dlouho se mě naštěstí tento problém netýkal. Bio-otec mé dcery mě opustil ještě jako těhotnou, nicméně v jejím rodném listu zapsán je. Od té doby ticho po pěšině, neozývá se mi (to mi nevadí), alimenty zaplatil párkrát (to mi vadí troch více) Nikdo neví, kde se nachází (ani policii se ho nepodařilo vypátrat

Pak jsem střídavě procházela obdobími, kdy jsem strašně nechtěla být s Andrejkou sama a obdobími, kdy jsem nechtěla chlapa ani vidět ... V jednom takovém období, kdy jsem si řekla, že žádného chlapa už do života nechci, se objevil můj současný manžel Andrejce plně nahradil tátu (teď už mu skoro jinak ani neřekne), 4.6. oslavíme druhé výročí svatby a na tento den mi zatím dle vyšetření, UTZ apod. připadá termín porodu druhého potomka.

Šťastnější teď snad být nemůžu.

Radím: nelámat věci přes koleno, ono se to nějak vyvrbí a většinou v okamžiku, kdy to nejméně čekáte.