Ivie, je tady možnost, že tvoje maminka má velkou potřebu být úspěšná matka, a pod úspěchem si představuje i to, že její dcery budou mít životního partnera podle jejích představ, které jí vyplnil tvůj švagr, ale které nesplňuje tvůj přítel. Kvůli tomu se může cítit jako že ve tvém případě selhala, že tě nedokázala dovést k - z jejího pohledu - ideálnímu partnerovi; protože ale nesnese ten pocit vlastního selhání, podvědomě to obrací proti tobě: představuj si, že všechno, co říká o tobě (neschopná, nic neumí, psychicky labilní), si ve skutečnosti myslí sama o sobě a bojí se si to přiznat, brání se tomu a "kope kolem sebe", bohužel zrovna do tebe.
Co tím chci říct? Že určitě potřebuješ nějak vymezit hranice, jak se k tobě maminka může a nemůže chovat, a pokud to nebude dodržovat, budeš nucena omezit styky - jak ti tu někteří už doporučili. Zároveň zkus maminku nepovažovat za zlou, ale spíš velmi nešťastnou osobu; vzpomínej na to dobré, co pro tebe dříve udělala, buď si vědoma své ceny nezávislé na jejím názoru, ber její výpady jako sebeobranu člověka, kterému vlastní pocity nedostačivosti přerůstají přes hlavu. Vaše vztahy se mohou zlepšit (pokud se tedy na změně maminčina chování nepodepisuje nějaká nemoc), ale z její strany to nepřijde; když dokážeš nebrat si její chování osobně, budeš moci reagovat jinak - rozumově, a to zase zpětně bude ovlivňovat další chování tvé maminky. Je to nesmírně těžké, ale když se to jednou povede, výsledek člověku ukáže, že tudy vede cesta, a dodá mu sílu v ní pokračovat...