Já byla šťastná jak blecha, že manžel za mnou přišel do nemocnice každý z těch 10 dní, co jsem tam trčela. I za to, že tam jednou přišla sestra s přítelem, jednou rodiče nás obou a jednou bratránek.
Domů za mnou za celé šestinedělí nikdo nepřišel a já bych bývala docela ráda někoho viděla. Stejně jsem musela s miminem zařídit nákupy apod., takže odcloněné od jakéhokoli potenciálního zárodku choroby rozhodně nebylo.
Že to má každý trochu jinak, na tom asi není nic nepochopitelného.