Já se z toho dostala sama, ale to je prostě můj způsob a přístup k jakémukoliv problému, na jiné moc nedám, nebo až tehdy, kdy jsem tomu sama otevřená... mám jednu dobrou kamarádku a ta je psycholožka, takže s tou jsem to jednou probrala, ale spíš kamarádsky, některé její postřehy, o kterých jsem mlčela, přesně rezonovaly s mými... mě dost pomohlo, že jsem věděla přesně, proč to celé přišlo, že mám svůj velký podíl (a možná víc než 50%) na tom, co tomu předcházelo, a že nevěra bylo jen takové logické vyústění.
Občas něco proběhne, ve mě, ale obecně se tím už netrápím, a důvěřuju.
Samozřejmě chování muže mi to dost ulehčuje.
Jinak paní byla pochopitelně můj pravý opak, po všech stránkách, což mě nepřekvapilo