Velšice psala "mluvit a přemýšlet takhle". To s tím má dítě společného.
Moje máma svou tchyni taky nemilovala; sice nikdy nebránila tomu, abychom k babičce jezdili, ale čas od času z ní taky vypadávaly jedovaté komentáře na babiččinu adresu (většinou ne určené mně, ale třeba máminým kamarádkám, jenže já je prostě slyšela) a mně to jako dítěti celkem vadilo a byla jsem z toho poněkud nešťastná, protože jsem je měla ráda obě.
Z babičky naproti tomu žádné dehonestující komentáře na mou mámu nevypadávaly, když jsem byla v doslechu. I když dneska chápu, že jako tchyně byla pro mou mámu docela těžko stravitelná, jako babička byla báječná.

A taky mi připadá, že prvotní je klidně a jasně říct, že si zakladatelka návštěvy u ní doma nepřeje (ne náznaky, ale otevřeně). A pokud bývalá tchyně dorazí nezvána i po jasném upozornění, klidně zopakovat ne a nepustit ji přes práh.