Holky, pochopily jste to správně, že nejde o svařák, i když vaše postupy mě také zajímají. Nadhodila jsem toto téma, protože se blíží Vánoce a ty jsou přece o vztazích.

S otcem je potíž. Mamka má s ním hrozný život, ale nejde to řešit, protože z bytu by jej stejně nevystranadila, aby ho vyplatila, nemá peníze. Otec celý život pil a v té alkoholové vlně byl poměrně snesitelný, i když se vždycky choval dost diktátorsky, sobecky (především ke své matce, která měla jeno ho a vypiplala ho sama bez otce), je rozmazlený, přitom si dost o sobě myslí, přitom v životě vůbec nic nedokázal. Kvůli nemoci přestal před lety pít a od té doby se vše změnilo ještě k horšímu. Sice zdravotně na tom není úplně OK, ale není to nic život ohrožující ani nijak omezující ve smyslu společenských vztahů, komunikace.

Vše doma pusí být podle něj, vyloženě bazíruje na prkotinkách, mamce přemisťuje věci, hledá si jenom záminky k napadání. Všechny lidi v okolí, rodinné příslušníky pomlouvá za zády, o mnohých mluví jen "ta p..a", ten "č...k",ničím se mu nikdo nezavděčí...u něj vždy platí rčení "za dobrotu na žebrotu".

Kdyby žil sám, vím, že bych se s ním vůbec nestýkala. Jenže pak mi volá mamka, abych k nim přišla, že tam s ním nechce být pořád sama. Samozřejmě se stýkám s mámou i mimo jejich domov, ale přece jen by byla ráda více s námi, s vnoučaty.

Neumí se chovat vůbec...když příjdeme k nim na návštěvu, nejde za námi, schválně zesiluje TV, aby dal najevo, jak ho my (děti) ruší, o nic nepožádná, nepoděkuje, navíc vše překrucuje, vymýšlí si, hledá chyby, kritizuje.

O nějaké rozmluvě v klidu nemůže být vůbec reč. měla jsem s ním za život už několik velmi vyostřených debat, že jsem byla ráda, že jsem jednu nechytla.

Takže pořád si tak v duchu řeším, jak se nadále normálně stýkat s mámou, když je tam on. Máte to tak taky někdo? Řešili jste někdy něco podobného?