Za poslední dva či tři dny tady bylo pár témat, kdy se řeší vztahy dospělých se svými rodiči.. Je mi z toho úzko, jak se dospělí lidé mohou chovat takovým způsobem ke svým dospělým dětem. Hlava mi to nebere. Viz témata Hokkaid, Májy atd. a příspěvky ostatních. Kde se to v těch lidech bere? Neumím si představit říct svým dospělým dětem (zatím jsou tedy malé), že jsou neschopní, že to a to dělají špatně a měli by to dělat jinak... Ponižovat je, kritizovat.. Nechápu. Mí rodiče jsou v tomto naprosto zlatí, tolerantní. Nemluví nám dospělým dětem do života. Maximálně vyjádří slušně svůj názor, sdělí svou zkušenost, poradí, když je o to požádáme. Moje máma není dokonalá (kdo je, že?), chyby dělala, dělá, ale neumím si představit, že mi řekne, že jsem neschopná nebo něco podobného. Můj táta je citlivý člověk, nikdy by nic hnusného vůči svým dětem z pusy nepustil.. Ach jo. Jen takové zamyšlení. Zřejmě někteří jedinci nedozráli, nedospěli nebo si takto řeší nějaké své vnitřní křivdy.. ?