On ten naprosto zásadní problém je v tom, že se vás to nějakým způsobem dotýká a ať už to dáváš ty, nebo ostatní postižení, najevo, třeba i nevědomky, uzurpátor tím žije.
Chtělo by to v první řadě odstranit tuhle naprogramovanou "chybu" v sobě. Pokud se to někoho nedotkne, dotyčný z toho nemá to potěšení, které mu způsobuje možnost někomu ublížit.

To, co radila Kudla - vnímat dotyčného, jen jako nerudného dědka odvedle, není od věci, ale něco ve vás tomu brání. Dá se to naučit.

Já bych ho nevychovávala, ale pro dobro věci bych mlčky sebrala svařák s citrónem a naservírovala jiný - ať se ukáže v pravém světle a se zájmem bych čekala, jak se brouček pod mikroskopem projeví dál, aniž by to se mnou citově hnulo.

Jinak cukr a citrón se servíruje zvlášť, pokud to není kelímek na pouti - předejde se tím podobným situacím, protože ten nesladí, onen nemá rád citrón, případně dokonce nesmí.