Zuuuzo, kdybys věřila na reinkarnaci, tak by tě to mrzet nemuselo . Ty děti si "odkroutí", co je třeba, a hodně z nich na tom ("díky tomu") osobnostně vyroste. Ono i s takovými rodiči (pokud tedy nejsou stiženi duševní chorobou, tam už to vážně moc nejde) se dá nakonec vyrovnat a mít přijatelné vztahy, když člověk dojde do určitého místa na své cestě. Já všem držím palce, aby měli dost síly se s tím vypořádat.

A jinak, aby to nevypadalo, že když mám rodiče OK, tak se mi to mluví, každý člověk se s něčím potýká. Já bych tu byla např. několik let mohla zakládat témata, na která by mi většina diskutujících psala, abych se rozvedla a našla si jiného. Možná bych to byla i udělala, ale pak jsem změnila přístup, a dnes už nemám důvod se rozvádět (přestože samozřejmě stále není vše úplně růžové).
U rodičů to asi ještě víc bolí, ale zase je mnohdy (neříkám, že úplně vždycky) naděje, že někde uvnitř pod tou odmítavou až útočící skořápkou se stále skrývá rodičovská láska, která za příhodné konstelace může zase vyplavat na povrch... Tak všem