Grainne, bohužel ty "úlety" má otec den co den. Otřesně se chová i k mému manželovi. Každý rok si od něj nechává vyřídit na naše auto příspěvek na dopravu...ten se každý rok liší kvůli nějakému koeficientu ceny benzínu...pak manžela za zády pomlouvá, jak ho ten ...(manželovo příjmení, jménem mu neřekne) zase odrbal.
Asi před dvěma týdny můj manžel vyhověl mojí mámě, která ho porosila, aby zajel do jiného města koupit pro mou sestru k Vánocům dvě šatní skříně, dovezl jí je zase úplně do jiného místa, tam je celou sobotu montoval. Jelikož sestra nemá rovnou podlahu, tak se jedna skříň trochu houpala. manžel řekl, že by se mohly bočně sešroubovat, ale šroub nebyl a nebylo ho už večer kde koupit, tak sestra řekla, že jí to sešroubuje nějaký místní kámoš.
Ty skříně měly být vánoční dárek od našich, takže opět k tomu otec přišel jako slepý k houslím, nadřel se manžel. Otec tam včera na návštěvě řekl, že se na to mohl... (opět příjmení manžela) zrovna vysrat, když to není schoipný dodělat. Že se s tím manžel nadřel celou sobotu a najel skoro 200 km, to on už nevidí.

Jak to tady někdo trefně nazval, je to prostě sebestředný hulvát, který se neumí naprosto chovat...a já zase nevím, jak se má chovat k němu. Vychovávat ho nehodlám, to nemá význam. Snažím se ho ignorovat, rýpance a jízlivosti dělám, většinou, pokud to jde, že jsem neslyšela. K nám chodí jen při oslavě nějakých narozenin nebo svátků, na Mikuláše. Bohužel mám vždycky tyto rodinné události otrávené jeho osobou.