Gerberko,

jsi moc hodná .
Ale jsem v momentálním rozpoložení asi takovém, že nikoho nehledám. S manželem máme rozvod v lednu, začal si se starší kolegyní z práce (je jí už přes 50 a rozvedla už 3 mužský z té samé práce a každého po roce vyhodila - to vím od ségry, protože dělají s manželem a tou dotyčnou ve stejném podniku). Manžel měl doma všechno až pod nosem, s ničím mi nepomohl, ani rodičům na zahradě a kolem domu, navařeno, naklizeno, děti v pořádku a "pálilo ho dobré bydlo". Co teď tak nějak tuším je, že ta dotyčná už ho taky pravděpodobně vykopla a snad údajně žije někde v pronajatém pokoji někde v paneláku na druhém konci Prahy.
Starší Šári to ví, ta to vzala rozumně, má svůj svět - svůji školu, svoje kamarády a zdá se, že ji to ani nijak nepoznamenalo, ale mladší Eli to neví, té nemám odvahu to říct, protože je hodně přecitlivělá. Zatím jí říkám, že táta pracuje v zahraničí. Tuhle mi sama od sebe povídá, proč všichni tátové jsou doma a její táta ne. Moc by o něj stála, ale on nejeví zájem, přijíždí sem za nima velice sporadicky a je to ten typ chlapa, co mu rodina nic neříká.
Proto mu vyhovují starší typy ženských, který mají už děti z domu a můžou se mu na 100 % věnovat. To on potřebuje a taky svoji svobodu - aby si mohl dělat, co chce. Žádné starosti s dětmi, žádné společné akce s dětmi, ale jen za svými zájmy a koníčky.
Gerberko, mně je teď dobře s holkama a s mými rodiči, nestrádáme, manžel naštěstí dostal poměrně vysoké výživné, až jsem se divila u soudu, že přijde o půlku výplaty (měla jsem právníka) a jsem vděčná za to, že mám takové dvě super holčiny a že snad už budeme konečně všichni zdraví. Nic jiného ke štěstí nepotřebuju.
Jsem ráda, že si tady s vámi můžu popovídat. Tak holky pište