Jendo,

já si myslím stejně jako Grainne, že ta povinnost není bezpodmínečná, že se odvíjí od toho, jak se k nám ten člověk choval.

Pokud jako Valkýřina nebo Montina máma, nebo ten otec s tím svařákem, tak si umím představit, že ho podpořím hmotně, ale nikoli, že si ho vezmu k sobě domů - to je totiž velmi náročné i u lidí, se kterými byly vztahy celý život dobré.

Osobně mám co vracet asi nejvíc z lidí tady , protože moji pěstouni se ke mně chovají mnohem, mnohem lépe než mnozí vlastní rodiče, o kterých tu čtu, ale oni ke mně na rozdíl od rodičů neměli žádnou povinnost, NEMUSELI . A doufám, že se k tomu jednou dokážu postavit se ctí.