Ono není moc co obdivovat. Necítím se silná, ani statečná.Myslím si, že jsou lidi, pro které je lépe se vypovídat a pak ti, kteří potřebují hodně času a postupně se otevřou. Já jsem ten první typ. Ale jinak jsou dny kdy je mi děsně a nic nemůžu dělat, jen si užívám Táďulky a pak jsou skoro normální dny. Jen mám teď velkou nechuť k domácím pracem. Asi to bude běžné v téhle situaci. Díky všem za povzbuzení.