Zazila jsem jako dite (10 let), moje sestra taky (5 let). Jednalo se o Ameriku. Anglicky jsme neumeli ani tuk.

Me osobne velmi pomohlo, ze jsem sla do tridy, kam jsem podle veku patrila, ale hlavne to, ze oproti americkym osnovam jsem byla vyrazne napred - napr. v matematice atd. Dobre to bylo proto, ze kdyz jsem nebyla schopna se dorozumet, meli deti trochu sklon se na me divat jako na blba (ale rozhodne nebyly zle, to ne, jen proste co s clovekem, se ketrym si nepokecam). Ovsem matematika je univerzalni, na tu jsem anglictinu nepotrebovala a byl to pro me takovy odrazovy mustek - umela jsem pro zmenu neco, co oni ne.

Po cca pul roce se to zlomilo a ja zacala rozumet a mluvit.

Sestra chodila do 1. tridy (tata si to vydupal, chteli ji supnout do skolky), anglicky se naucila taky, ale mnohem min, spis chytla prizvuk (lip jak ja). Byli jsme tam rok.