Já jsem rozkošatělost vyřešila tak, že dělám jen osm větví: moje praprarodiče. To jsou pro mě poměrně konkrétní osoby, některé jsem znala, ostatní mám na fotkách, rodiče nebo prarodiče se na ně pamatují. No a od těchto osmi lidí vedu osm rodokmenů po mužské linii (od manželek si poznamenám jen jméno kdo byl otec a kde se narodily)- přece jen, z otce an syna se předávalo jméno, často i dům a povolání, takže mi to příjde logičtější, než pátrat třeba po ženské linii.