Tak se hlasim po par mesicich a chci vam vsem moc podekovat, protoze jste mi hodne pomohli..bylo to neskutecne tekze obdobi, prvni mesic, co jsem pritele vyhodila jsem byla neskutecne zoufala, snedla jsem i prasky, chtelo se mi umrit, prislo mi, ze bez nej uz nema smysl zit....druhy mesic jsem uz jsem zacla aspon reagovat na svetlo a pomalu se probozet z toho strasneho snu....a je pravda, ze jen cas vsechno zahoji...ted uz mam mesic jineho pritele, je naprosto uzasny a ja si teprv ted vse uvedomila...jaka jsem byla, jaky byl on a ze to nebylo spravne a odchod byl to nejlepsi, co jsem pro sebe mohla udelat...
Nebudu vam namlouvat, ze ho porad nemam nekde hluboko v sobe...vraci se mi to i nekolikrat tydne...jak me ponizoval, bil, mlatil...asi to navzdy bude soucast mne a asi to tak ma byt, abych si vazila chlapu, co za to opravdu stoji!
Preji vsem, kdo si timto prochazi nebo prosli, aby v sobe nasli taky tolik sily zacit znovu a byt opet stastni.
Krasny prosinec a klidne svatky holky a DEKUJI :-*