Tohle je strašně težké rozhodnutí... ale můj názor je, že JÁ bych šla na potrat. A dál bych se v tom neplácala.
Nežiju nijak kunzumně, ale vidím u kamarádky, co obnáší život s postiženým dítětem. Před ní klobouk hluboce smeknout!
Doporučila bych setkání s nějakou maminkou, co má podobně postižené dítě.... ať jí nastíní realitu - to není o chvilkovém štěstí před objektivem, kdy se vystihne situace a všem se zdá, jak dítě dokáže obohatit. Ono hlavně a především dokáže totálně vyždímat energii.
Připouštím, že jinak bych se rozhodovala, být to prvorozený potomek, ale mít doma dvě zdravé děti - naváhala bych.
Málokdy něco vzdávám, ale vím, kde jsou moje hranice a tohle bych asi taky zvládla, ale fakt bych zničila život spoustě lidí kolem mně.... a ani já bych při vědomí, že jsem přivedla na svět slepé dítě, nebyla bych šťastná..
Ale nikomu to nenutím, je to můj názor.
Zakladatelka se stejně musí rozhodnout sama - a navíc: třea fakt plaší zbytečně a vše bude OK a že bych jí to fakt moc přála