Bohužel já bych hrozně moc chtěla říct, že nešla, ale šla. Určitě v třetím, v pátém bych si to ještě 10x rozmyslela. Manžel by chtěl, abych šla, argument podobný jaku tvůj muž a podle mě není špatný, tady se spíš těžko říká, co je vyloženě dobrý. On je z rodiny, kde postižení zatím není a že jich je jak blech, tak ani neví, co by ho čekalo... říkal, kdyby se něco stalo s našim narozeným, nikdy by ho nechtěl dát do ústavu, chtěl by ho, jaký je, ale jinak ne.
Já si občas odlehčeně říkám, jak bychom vysvětlili nepočaté Boženě a Hubertovi, že jsem je už nemohla mít a dala jsem přednost Ulrychovi?
těch potenciálních cest osudu je tak moc, že si myslím, že nejde jednoznačně říct: tohle je špatné. Jde jen říct, tohle je v současné nastavení myšlení současné společnosti považováno za špatné...
A osobně by mi bylo bývalo fuk, kdyby mě mamky potratila, prostě by to bylo a konec. ono i kdyby mě někdo teď zabil, tak mi to pak bude fuk. Není mi to fuk jako možnost, které se maximálně snažím vyhnout, je to podstata přežití, nic extrapovznášejícího...