Žili jsme před rozvodem odděleně 3 roky. Ne že bychom předpokládali obnovení soužití, ale prostě jsme ten papír na nic nepotřebovali.

Na alimentech a rozdělení majetku jsme se dohodli sami, prodali jsme dům, já jsem si koupila byt, ještě i půjčku na něj jsme si vzali jako manželé, ale tu jsem si splácela ze svých peněz.

Děti byly prakticky dospělé - nejmladšímu 14 - takže se s tátou stýkají dle své vůle.

Manžel k nám jezdil normálně, na oslavy narozenin, na Vánoce, i u nás přespával. Objímání nehrozilo, jen jsme normálně pokecali. Spíš se divil, že po rozvodu jsem tyto návštěvy utnula: brečel mi do telefonu, že touží po mojí svíčkové a po dortu, to už je spíš pro pobavení.