Snažím se zastávat heslo,že nějak bylo,nějak bude,ale strach mám.Samá negativa se na nás valí ze všech stran,na zprávy už ani nekoukám,ale stejně člověk neslyší než krize,krize,rozpad eurozóny,propouštění,boj o přežití.Je mi 33,brzy mi bude 34,máme jednoho syna 3,5,za dva,tři roky jsme plánovali druhé dítko(když by Bůh dal),ale myslím,že už to riskovat nebudeme.Oba naštěstí máme práci(ťuk,ťuk,ťuk),ale jistotu dnes nemá nikdo a zkrátka mám strach.Myslíte,že se to zas někdy zklidní?Máte strach,nebo nad tím raději nepřemýšlíte?Omlouvám se za nepříliš optimistické téma a přesto přeji všem příjemný večer.