Kač, mám to stejné, ale s tchýní - okradla jsem ji o manžela, celé dny nedělám nic jiného, než-li ho štvu proti ní - to je její verze. Já u ní nesmím přestoupit práh, manžel může, když se omluví (asi za to, že si mě vzal???) a děti mohou pokud ji poprosíme o hlídání (aby jako "vyhrála", že jsme za ni přišli my první). Kdyby to nebylo tak smutné, tak je to i úsměvné.
Dopadlo to ale tak, že tam děti stejně nejezdí, protože manžel odmítl volit mezi mnou a jí, jsem prý jeho žena, součást jeho života a mamka by měla být ráda, že je šťastný. Kdyby dala jakýmkoliv způsobem vědět, že chce děti vidět, tak bychom jim nebránili - ona je ale tak hrdá, že sama komunikovat nezačne a komunikaci z naší strany odmítá, prý nás k životu nepotřebuje.
Je mi to líto jen kvůli dětem - ale ty mají alespoň druhou babičku.
Být na tvém místě, tak bych tomu nechala čas, snažila bych se s ní domluvit, že jsi součástí života svých dětí, že se vídat budete muset i když omezeně. Snažila si ale stanovit pravidla, že ani jedna strana nebude s dětmi "manipulovat" proti té straně druhé. Záleží na povaze tvojí mamky, jestli je klidná a "rozumná", nebo jestli je taková "tvrdá" a "ješitná" jako moje tchýně, která se nás snažila očernit u celého přibuzenstva. Čas ukázal, jak to vše vlastně je.
Dětem bych řekla normálně pravdu, že si s babi teď nerozumíte, ale že je máte ty i babička rádi.